Život je jako dobrý guláš, který se musí podusit

Znáte ten pocit, když se budíte a přichází vám inspirace? Dnes se mi to stalo a já se rozhodla ji poslechnout. Stalo se to po předchozím večeru, kdy jsem tvořila nový produkt pro ženy a tak vím, že to s tím souvisí. Moment, kdy ještě nejste úplně vzhůru, ale už vám do mysli něco vytane.

„Vždyť je to stejné, jestli kopírujeme recept na guláš, nebo recept na život.“ Cože? Teď už jsem vzhůru, beru tužku a papír, kterou mám u hlavy a rychle píšu, ať je to v původním znění. 🙂

Recept na guláš?

Každá z nás to zažila. Když u někoho ochutnáte něco moc dobrého, co řeknete? „Jé, to bylo dobré, dáš mi recept?“ A kamarádka vám přesně opíše (teď už spíše nafotí), recept na svůj úžasný guláš, dort, omáčku, pomazánku, je jedno na co.

Dostanete přesný recept, kolik čeho dáte, abyste vykouzlila stejně úžasný guláš. Hlavně ho musíte pěkně podusit, aby byl měkoučký a rozplýval se na jazyku. Když dáte více soli, koření nebo masa, recept je malinko jiný. Když se ale držíte pevně návodu, v základu i chuti je hodně podobný.

Recept na život?

Když se narodíme, máme při sobě rodiče a ti mají v ruce recept na život. Takovou šablonu, návod, který dostali v dětství i oni od svých rodičů. Prostě recepty si předáváme po generace. Mnoho let k němu nemáme výhrady, učíme se a objevujeme. Ochutnáváme ingredience, kterými každý den okořeníme svůj život. Přejatý model chování, který nasajeme jako děti a pokračujeme v něm dál. Doslova si vyjedeme koleje způsobu myšlení, ze kterého vyplyne způsob následných pocitů a našeho jednání.

Časem, jak stárneme a nasbíráme své zkušenosti, přestává nám tento recept chutnat. Zdá se nám přesolený, přeslazený, někdy moc drsný, málo veselý a mnohdy nenaplňující, nepohodlný, prostý, chudý atd. A také to věčné dušení ve vlastní šťávě je moc dlouhé. 🙂

Nové nabídky od života – přijímáš je?

Pěkně si tím životem svištíme v zajetých kolejích, často nespokojení, ale hlavně, že to jede, že jo. Aniž si to uvědomujeme, na očích nám přibyli brýle, přes které toho není až tak moc vidět.

Život je rozmanitý a tak se netají svými nabídkami, které nám často doslova hází pod nohy i v té nejlepší možné podobě. Vidí naše dary, vidí náš potenciál, vidí, jak krásně bychom dokázali žít, protože on si brýle nenasadil. A tak nás neustále vybízí a inspiruje.

Víš, že můžeš být zdravější? Chceš? Ukazuje nám cestu, jak ke svému zdraví dojít prostřednictvím různých „náhod“. Postaví vám do cesty člověka, který to umí. Přistrčí nás k člověku, který umí techniky, které jsou pro uzdravení těla i duše balzámem pro duši. Vymýšlí vše možné.

„Né, díky, nechci. Já tomu nevěřím“, odpovídáme životu.

„Ne, díky, teď na to nemám čas, chuť, peníze.“

Často se nám stává, že tyto nabídky ani nevidíme, nebo neslyšíme. Bodejď bychom je viděli, když máme zabarvené brýle všemožnými přesvědčeními a způsobem myšlení. A protože je život nenechavý, zkouší to dál, jen s jinou nabídkou.

Víš, že můžeš být úspěšnější?, sděluje nám radostně a plný očekávání, jestli se té nabídky chytíme.

„Ne, díky“, odpovídáme velice často na různá vnuknutí, nabídky, nebo příležitosti.

Život to často zkouší opakovaně, ale není ho vyslyšeno a tak si běžíme dál ve svých zajetých kolejích. Těch podob, kterými nás život vybízí, je vskutku hodně. Možná se u některých nabídek i pozastavíme, ale pak přijdou obavy, strachy, logické myšlení, kritik v hlavě a i kdyby nám život do cesty nachytal tu nejlepší nabídku, jakou si nedovedeme asi v tom nejživějším a nejkrásnějším snu představit, nepřijmeme ji.

I když někde uvnitř nás dřímá červík naděje, i když opět v břiše cítíme lechtání motýlů, ze svých zajetých kolejí a ze svého zajetého myšlení nevystoupíme. Zase podlehneme svému naučenému modelu, svému receptu, který nám sice už dávno nechutná, ale dobře ho známe a víme, co od něj můžeme očekávat.

Naše vnitřní nastavení je jako vyjeté koleje pro běžkaře

Znáte trasy pro běžkaře? Jsou pohodlné a jsme za ně v podstatě rádi. Pěkně se po nich jede. A tak jedeme a netušíme, že jen kousek vedle vede daleko hezčí cesta s božími výhledy. A co jen výhled! Blízko stojí úplně úžasná restaurace s těmi nejlepšími dobrotami. Tam prostě chcete! Má to jedinou podmínku. Tu cestu první musíte zahlédnout a pak si ji vyšlápnout. Možná zapadnete po kolena a možná budete muset na chvíli sundat lyže a jít po svých. Bez svezení, bez pohodlí. I tohle je ale součást té nejlepší cesty.

Chcete být převařený guláš?

Vraťme se ještě chvíli ke guláši. Každý guláš musíte podusit, aby byl pěkně měkký a dobrý. Když ho ale dusíte moc dlouho, ani ten guláš není žádná extra ňamka.

V životě je to stejné. Život nás často podusí, ale mi si díky tomu můžeme vyhodnotit, jak to vlastně opravdu chceme. Nasbírali jsme ingredience, známe různá koření i recepty, ale už víme, jak s tím vším naložit. Zeptám se teď i vás. Chceme se ještě dusit ve vlastní šťávě? Chceme v tom setrvávat? Chceme jezdit po vyšláplé, byť nezáživné stezce? Možná ano a jste s tím v pohodě a možná ne. To nechám na vás. 🙂

Chcete jít vstříc něčemu novému, čerstvému a obohacujícímu?

Pravdou je, že tento článek píšu v době, kdy chystám nový program pro ženy. Článek byl ranní vnuknutím, inspirací. Nový program je a bude o harmonii, jak jinak. Tentokrát se ponese v duchu sebepoznání a podnikání. Když s ženami řeším hubnutí, řešíme, jaký mají vztah se sebou a se svým tělem. řešíme emoce a nastavení jejich mysli, ale i jejich vnitřní pochody.

Tohle je podobné. Opět budeme řešit, jak to se sebou vlastně máme. Co a jaké bloky nás brzdí. V čem sama sebe blokuji? Jaký mám vlastně vztah se sebou a se svou prací? Jak to můžu mít? Jak to chci mít?

• Pro ženy, které chtějí ve svém podnikání najít více sama sebe a nastolit tak i v podnikání harmonii.
• Pro ženy, které se nebojí svých přání a půjdou jim vstříc.
• Pro ženy, které chtějí vystoupit ze zajetých kolejí a vyjet si své nové koleje s lepšími výhledy.
• Pro ženy, které ví, že musí shodit staré nánosy a obléknout se do nových.
• Pro ženy, které milují sebepoznání a ví, že se díky němu dokáží posunout kdykoli a kamkoli.
• Pro ženy, které chtějí od života přijmout nabídku, kterou ji nabízí.

Těším se už teď! Tetelím se blahem, protože i já jsem udělala další krok a vzala od života jeho nabídku, která ke mně nějaký čas přicházela. Nepřeslechla jsem tohle volání a vydala se tomu vstříc.

Pokud to s vámi rezonuje, napište. Budu dělat stejně jako s programem Harmonické hubnutí první „zkušební“ kolo, které bude i za nižší cenu. Zároveň si chci ale vybrat, s kým tuto cestu projdu.

Fakt jeden z deseti? Síla, že?

Výzkumy ukazují, že i když v životě stojíme před rozhodnutím, kdy nám jde o život, jako při závažné nemoci a my se rozhodujeme, zda budeme žít, pouze 9 lidí z 10 je ochotno opravdu změnit své návyky a postoje. Docela šílená představa, jak to máme nastavené, co říkáte? Nicméně jsem to viděla za mnoho let terapií a potvrdila si, že to tak skutečně je. Takže chci tu jednu z deseti, která opravdu chce jít vstříc své vlastní proměně a je odhodlaná vzít si od života jeho nabídku, kterou možná přes své brýle zatím nevidí. To ale neznamená, že tu už není. 💎🤍