Jediný limit, který máš, je ten, který si sám vytvoříš.

„Tak a teď začni dělat kliky a udělej jich tolik, kolik budeš moci. Nezastavuj se, dokud si nebudeš myslet, že už neuděláš ani o jeden víc.“

Pustil jsem se do toho, i když moje stokilové tělo nebylo navyklé více pohybu než občasným vycházkám s dětmi do nejbližšího McDonaldu nebo nahodilým partiím golfu s mými kolegy. Prvních patnáct kliků byla pro mě nesmírná námaha. Noc byla horká, začal jsem se dost potit. Nicméně byl jsem odhodlán neprojevit na sobě žádné známky únavy a pokračoval jsem do té doby, dokud mou pýchu nezradila slabost v pažích. Vzdal jsem to u třiadvacátého kliku.

„Konec, tohle mě zabije. Co se mi tu vlastně snažíš dokázat?“

„Jsi si jist, že jich neuděláš víc?“

„Jsem si tím naprosto jist. Prosím tě, dej mi pokoj. Jediné ponaučení, které z toho můžu mít, je uhnat si infarkt.“

„Udělej ještě dalších deset. Pak si můžeš odpočnout,“ přikázal mi Julián.

„No to nemyslíš vážně.“ Ale pokračoval jsem. Jeden, dva, pět, osm a konečně deset. Padl jsem na podlahu v totálním vyčerpání.

„Musel jsem s Yogi Ramanem absolvovat přesně totéž co ty. Řekl mi, že bolest je velký učitel.“

„Co se jen z takovéhle zkušenosti dá naučit?“ zasípal jsem bez dechu.

„Yogi Raman a ostatní mnichové mě naučili, že nejvíce člověk vyroste, když vstoupí do tajemství neznáma.“

„Dobrá, co to ale má společného s mými kliky?“

„Řekl jsi mi poté, cos jich udělal třiadvacet, že už další nezvládneš, že jsi dosáhl své hranice. Ale když jsem tě trošku přitlačil, udělal jsi jich dalších deset. Dokážeš toho víc, než si myslíš, a jakmile sáhneš do svých vnitřních rezerv, vydáš ze sebe ještě víc. Yogi Raman mi prozradil jedno základní pravidlo: Jediný limit, který máš, je ten, který si sám vytvoříš.

Jakmile se odvážíš vystoupit z kruhu vlastního pohodlí a začneš zkoumat neznámé, které leží mimo něj, teprve tehdy začneš odkrývat svůj opravdový lidský potenciál. To je prví krok ke zvládnutí všech ostatních okolností, které se ve tvém životě naskytnou. Pokud přeskočíš svoje hranice, tak jako jsi to předvedl v našem malém příkladu, uvolníš svoje mentální a fyzické rezervy, o kterých jsi nikdy netušil, že je máš.“

Tohle byl úryvek z knihy Mnich, který prodal své ferrari.

Tento příběh se mi líbil, tak jsem ho pro vás přepsala. Je velká pravda, že limity si děláme jen a jen sami. Píšu o tom ve svém e-booku 9 kroků k životní svobodě.

V minulosti jsem měla panický strach z létání. Ale opravdu panický. Pamatuji si, jak jsme s bývalým manželem objednali dovolenou na Krétu. Vrátili jsme se na firmu a mně se udělalo zle. Nemohla jsem dýchat, celá jsem se rozklepala. Za dvě hodiny jsme rezervaci jeli zrušit. Můj strach byl tak ohromný!

Jenomže jak roky běží, měla jsem stále větší touhu vidět svět. Ta představa, že teď a tady jsme jen jednou a já neuvidím krásy světa mě umořovali každým měsícem, každým rokem. Byla jsem zničená představou, že můj život nebude naplněn tak, jak si sama přeji.

Je to teprve pět let, kdy jsem poprvé nastoupila do letadla. Asi si dovedete představit, jak jsem si to „užívala“. Záviděla jsem každému, kdo se nebál.

Víte kdy člověk dělá velké změny? Až když ho to hodně bolí! A tohle bolelo hodně.

Od té doby létám. Kdo je na mém facebooku, tak se se mnou společně kochá krásami světa. Neříkám, že jsem z létání nadšená, ale poslední let, který trval celkem devatenáct hodin, mimo jiné zatím můj nejdelší, tak ten jsem zvládla skvěle.

Vždy když něco překonáme, zvýší to naše sebevědomí, radost ze života a začneme si klást další výzvy a cíle. A tak to má být.

Mějte se krásně a knihu Mnich který prodal své ferrari doporučuji. Je úchvatná.