Dovolíte si myslet, že vyděláte milion korun měsíčně?

Třináctiletí kluci mají vytvořenou hranici hojnosti.

Dnes jsem jela se svým přítelem autobusem a za námi seděli mladí kluci ve věku asi 13 let. Jeden z nich říká druhému: „Můj táta má dobrou práci, taky bych takovou chtěl. Vydělá si celkem dost a ještě se tam vyspí. Mně by tolik peněz  bohatě stačilo, nechci víc!“ Úplně mě to zatahalo za uši.

Přidaná hodnota takhle mladých kluků je, že se tam i vyspí! Kdepak tento názor vzali. Komu se asi líbí nejvíce? Sami si odpovězte. Kolik jeho tatínek bere nevím, kde pracuje a občas spí vím, ale říkat to nebudu. Zarazilo mě, že se v této době a takové společnosti dá ještě občas schrupnout. Co mě zarazilo mnohem víc bylo, že tak mladí kluci mají už teď vytvořenou hranici hojnosti.

Myslím, že představu, že k životu stačí málo, žije mnoho mladých lidí. Moc bych si přála, kdyby se to v naší společnosti změnilo. Aby se vyučovala novodobá psychologie hojnosti. Jsem přesvědčena o tom, že se máme snažit chtít od života víc.

Vytěžit, a to nemyslím jen finančně, ale emočně, citově, na všech stranách bytí. Měli bychom být šťastní a radovat se, protože i tak nám přijdou do cesty události, které nejme schopni ovlivnit. S těmi se pak musíme smířit.

Každý máte svou pomyslnou místnost, ve které žijete.

Je tomu týden, ležím v posteli, je 23:00 hod. Přemýšlím o tom, jak lidem nejlépe sdělit, jak ohromná jsou omezení jejich mysli. Jak je nejlépe a nejrychleji naučit zvědomění si jejich zákazů. Ukázat jim, jakou moc jejich mysl má. V tom přiběhne můj přítel David a říká mi:

„Přirovnej to k místnosti. Lidé žijí v pomyslné místnosti o čtyřech zdech. Jen si to představ, každý má svou místnost jinak velkou.“

Tohle přirovnání se mi líbilo, je totiž velmi trefné. Každý člověk má jinou realitu. Každý má jinak velkou místnost o čtyřech zdech. Každá jedna zeď představuje něco jiného. Každý z nás si postavil svou místnost, ve které má každou zeď jinak daleko. Za tuto zeď někteří NEVIDÍ. Důležité je, uvědomit si to! Uvědomit si, že každý z nás si tuto zeď vystavil sám a tudíž je každý schopen tuto zeď posunout.

Bojíte se představy výdělku 1 000 000 ,- Kč měsíčně?

S Davidem jsme s velkým nadšením zkoumali naše místnosti. Zaměřili jsme se na „zeď prosperity“. Abychom zjistili, jaké omezení máme, položila jsem mu otázku: „Představ si, že tvůj měsíční příjem je 1.000.000,- Kč měsíčně. Je ti to reálné? Dovedeš si to představit?“„A ty jo?“ říká on mně. Já ano, nemám s tím problém.  Ten mi však nastává, pokud si za 1 milion představím Euro.

1.000.000,- Euro měsíčně je za mou pomyslnou zdí! Za ní nevidím. Zatím. Práce s myslí, je nekonečný příběh. Pozitivní na tom je, že s každým dalším posunem, s každou další prací na sobě posunete své hranice, své zdi pomyslné místnosti, ve které každý z nás žije. Ten, kdo v ní nežije nečte tyto stránky. Patrně brouzdá oceánem na své jachtě a vymýšlí, co by ho v životě ještě bavilo. 🙂 Jak poznáte, v jaké části své cesty jste vy? Řadím lidi do 3 skupin.

Do které skupiny patříte vy?

První skupina jsou ti, co jsou přesvědčeni, že za zdí nic není. Život je takový, jaký je. Zůstává v roli oběti, to znamená, že nadává na život, ale nic s ním nechce dělat. Všichni kolem měli více štěstí, lepší možnosti a patrně dostávali od rodiny peníze. Zdraví ovlivnit také nemůže, má to dědičné. Kdyby to šlo, lékař by mu to patrně řekl. To, že se neposunul, za to může jeho zaměstnavatel, nebo stát.

Tady bych chtěla říct, že stát nám dává svobodu v tom, že nám dává možnost se vzdělávat, jít na jakýkoli seminář, který budete potřebovat. Můžete být zdraví, když budete chtít. Možnosti a způsoby jsou. Je to jen a jen na vás. No a v neposlední řadě má první skupina problémy ve vztazích, ale za to můžou všichni okolo. Předpokládám, že tato skupina nyní není na těchto stránkách. 🙂

Druhá skupina lidí tuší, že za zdí něco může být, ale nenajdou odvahu se tam podívat, i když by někdy moc chtěli. Občas něco zkusí, ale při prvním či druhém nezdaru se stáhnou a stávají se pozorovateli. Mnohdy jsou svázáni svými strachy, beznadějí, rodinou, která je stahuje starými vzorci chování. Věří více svému okolí a ovlivňují je jejich pravdy. Neuvědomují si, že realitu má každý jinou. Tato skupina tu možná nyní je a čte tyto stránky. Já vás moc vítám! Jste skvělí.

Třetí skupina jsou ti, kteří si uvědomují, že jde jen a jen o jejich omezení mysli a stále se snaží na sobě pracovat a posouvat se dál. Mají své sny, své vize a nechtějí život jen tak promarnit. Uvědomují si, že život tady a teď máme jen jeden. Mají ho ve vlastních rukách. Nechtějí ho vzdát a chtějí si ho užít. Tito lidé mají také strach, ale jiný. Tito lidé se bojí, že nestihnou vše, co by stihnout chtěli!

Tato skupina lidí si uvědomuje, že jednou nastane den D, kdy budou dělat revizi svého života. Nechtějí litovat toho, co neudělali, promarnili či nestihli. Tato skupina to bere vážně. Uvědomují si plnou zodpovědnost za svůj život a proto dokázali víc, než dvě předcházející skupiny. Stálo je to více úsilí, patrně měli i více „proher“. To je však nikdy neodradí. I vás vítám a jsem moc ráda, že pomyslnou místnost zvětšíme do (ne)hranic.

Pokládejte si otázky a dozvíte se, kam sahají vaše „zdi“ a postupně si zvětšujte svou pomyslnou místnost. Na světě je cca sedm miliard realit. Která je ta vaše? Pracujte na svém osobní rozvoji a posouvejte své „zdi“ dál a dál od vás. Žijte život, který budete milovat!