Sundejte tu krosnu starostí ze zad

Všimli jste si toho, že už nechodíte tak vzpřímení? Že se častěji díváte do země a jste zadumaní?

Možná to souvisí s tím, že nevíte, jestli jste silný, nebo slabý jedinec. Dívejte, co se vám může honit hlavou.

Co já můžu ještě dokázat? Ve svém věku? Se svým zdravím?

Cítím se, jako by mi bylo o dvacet let víc. Možná tak i vypadám.

Nikdy by mě nenapadlo, že se budu cítit většinu času pod psa. Takhle, opravdu takhle jsem chtěla žít?

Kam zmizelo všechno to, co kolovalo v mé krvi? Kam zmizelo to, co jsem nosívala v hlavě, čemu jsem věřila a na co jsem se těšila?

Kde je ta síla, která mě hnala kupředu a věštila dobré zítřky?

Kde je ta moc vědomí, že vše, na co se podívám a sáhnu, můžu změnit?

Kde je spravedlnost, že když dáváte, budete i přijímat? Ani velká láska nestačí, když na to nejsou dva. Tak kde to všechno je? Je to pryč. Byly to nesmysly. Naivní, zdá se.

Do smrti budu poslouchat, jak na mě v práci někdo řve. A doma? Co s tím nadělám. Někdy je to fajn. Nikdo to nemá úplně růžové. Možná je lepší zůstat sám, možná je dobré to nějak doklepat.

Nevím, nejsem tak silná osobnost, jak bych si přála.

Tolik věcí se vám může honit hlavou. Lidé na sebe vzájemně ukazují. Ty! Ty můžeš za to, že mně je teď zle! Ty! Ty jsi viníkem toho, že jsem teď nešťastný! Ty jsi tohle zvoral a kvůli tobě nemáme, co jsme mohli mít. Za to všechno můžeš ty. V práci, i doma.

A vy se pod celou tíhou, kterou jste si za život naložili, postupně hrbíte. Všimli jste si toho?

  • Už nechodíte tak vzpřímení.
  • Častěji se díváte do země.

Možná jste na čas uvěřili tomu, že nemáte možnost volby. Máte častěji sklopené oči a jste zadumaní. A to všechno střádáte jako své poklady. Nenasoukali jste to do batohu, tam se to nevešlo, ale nacpali jste to rovnou do krosny a dál to nesete na zádech.

Tak a teď si představujte se mnou.

Já vám tuhle krosnu s dovolením na chvíli sundám.

Ták, pěkně to dejte z ramen, jeden popruh, druhý. Já to podržím, ať se nám ty srágorky nerozsypou. Nebojte, když budete chtít, pak vám je zase pomůžu nandat na záda. Ještě rozepněte ten popruh v pase. Už to povolilo. Držím to!

Tak co? Úleva, že?

Pěkně se nadechněte, zhluboka. Ták. Nádech a výdech. Ještě dvakrát, třikrát. Pěkně to vypusťte ústy. Udělejte to. A narovnejte se. No ták! Narovnejte se. Super. Cítíte to?

Teď jste to vy. Vy bez toho všeho, s čím se roky taháte. Teď zase JSTE .

Jste tady a cítíte, jak vám uvnitř, někde kolem žaludku a srdce, plápolá oheň. Je to síla. Ta energie se prodírá do každé vaší buňky, do celého těla. Cítíte, že snad rostete. Ještě více vzpřimte záda, možná jste se ze zvyku zase sklonili. Dívejte se dopředu, víc nahoru. Tam je totiž vaše budoucnost.

Ani si to neuvědomujete, ale vy v té budoucnosti už jste.

Minulost, současnost a budoucnost jdou za sebou v těsné blízkosti. Stačí na to pouhá vteřina a už je to minulost. Vy jste tady a teď a máte právo volby. Je to jen na vás. Vezměte si to. Na co čekáte? Život je váš. Jen to tak před chvilkou ještě nevypadalo.  Věřte mi. Je jen váš.

Možná jste si doteď mysleli, že jste slabí a nemáte takovou sílu jako jiní. Podlehli jste mylné představě a zasunuli jste se do šuplíčku slabých jedinců.

Ještě si to myslíte? Není to náhodou naopak? Jste neuvěřitelně silní, protože jste na svých bedrech unesli tolik těžkého. Teď jste to odložili. Více si uvědomujete, kdo jste. Dovolili jste si uvědomění, že to, co ve vás kdysi kolovalo, nebyly naivní sny.

Nebylo to nic, na co byste dnes nedosáhli. Jen jste opustili svoji jedinečnost, svoji sílu a přizpůsobili jste se až příliš okolí, možná jedincům. Vzdali jste se svobody rozhodnutí a vlastní víry.

Víte, kdy začnete chřadnout?

  • V momentech, kdy jste zapomněli na to, co je pro vás důležité.
  • Kdy jste za sebe nechali rozhodovat druhé.
  • Kdy jste sklonili hlavu víc, než jste ji sklopenou měli mít.
  • Nechali jste si vzít vnitřní svobodu.

Otázkou zůstává, co s tím teď uděláte. Chcete to nést dál? Nebo se toho chcete zbavit a konečně se narovnat? Jít vzpřímeně a cítit svoji důležitost?

Ano, důležitost, to je přesně to, na co jste zapomněli. Že jste důležití.

Úplně stejně důležití, jako si to myslíte o druhých, kteří vás podle vašich představ přesáhli.

Jestli jste dočetli až sem, celý článek je minulostí. Rozhodnutí je věc tady a teď a budoucnosti.

Tak se rozhodněte a žijte své životy tak, jak jste si přáli.

Víte, kdo vám stojí v cestě? Jste to vy sami. Vždycky se nad tím pousměji, když si zas a znovu uvědomím, kdo stojí v mé cestě. V první chvíli můžete vidět zaměstnavatele, rodinu, partnera nebo zaměstnance.

Ano, ti všichni by mohli být příčinou toho, kde jste nyní. Pravda je však jiná. Jsme to my.

Paradox na straně jedné a úleva na straně druhé.

Úleva, protože jste to zase vy, kdo chce, nebo nechce zasít semínko hojnosti, radosti, změny. Něčeho nového, co na vás čeká, pokud budete chtít. Ano, pokud vy sami budete chtít.

Mějte se krásně. Já teď potichu odcházím z vašeho snu a z vaší představy o novém začátku. Pokud své pocity v životě chcete změnit, vrhněte se do toho. Začněte změnou, krok po kroku. Žijte, jak nejlépe dovedete a buďte šťastní. O to přece v našich životech jde.

Lenka Pavlíková
Miluji osobní rozvoj, inspiruji a předávám nástroje k dosažení zdraví a životní svobody. Jsem autorkou e-booku 9 kroků k životní svobodě. Tento e-book je průvodcem pro každého, kdo se chce zbavit různých omezení, která člověku brání jít si za svými sny a touhami. Více o mně si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů