Přeborník v disciplíně „JÍT PROTI SOBĚ“.

Dlouho jsem přemýšlela, co dám do každého dne, aby nahlédnutí pod pokličku vašeho těla bylo smysluplné, jednoduché a přínosné.

Chodí mi od vás zpětné vazby a mám z nich upřímnou radost. Má vize byla, aby lidé byli trvale zdraví, protože když se cítíte skvěle psychicky, většinou jste v pořádku i fyzicky. Život je pak úplně jiný. Baví vás plánovat, cítíte se šťastní a víte, že váš život má smysl.

Jenomže člověk, jako tvor vyvinutý má tendenci vše komplikovat. Možná to vypadá, že i pochopení těla je složité. Neříkám, že je to úplná legrace, ale jedno vím jistě. Čím více se budete vzdalovat sobě, tím hůře najdete odpověď.

Byla jsem přeborník v disciplíně „JÍT PROTI SOBĚ“. To jste nečekali, co? Je to docela dávno. Tak dávno, že vám ani nebudu říkat kdy, protože pak byste věděli, že jsem historický kousek.

Teď zas vážně. Jedna věc mě trošku trápí. Tou je manipulace. Zejména, když se ubírá směrem proti lidem.

Máš problém? O nic se nestarej, my ti ho vyřešíme!

Tak jednoduché a zdánlivě bezpečné je nastavení v naší společnosti. Takhle jsou lidé učeni a každodenně masírováni reklamou.

„Něco tě bolí, máš nějaký problém? Všechno vyřešíme za tebe!“ říkají od rána do večera.

Namaž to tím a spolkni tohle. Pak se budeš vznášet blahem. No ono to sice přijde znovu, ale pssst! Zítra a za pár dní se to dozvíš znovu, neboj! Lidé se vzdávají vlastní zodpovědnosti. Ano, jsem teď přísná. Ale stojím si za tím.

Včera jsem mluvila s kamarádkou, která mi říkala: „Víš, já už to nechápu. Lidé jakoby přestali používat selský rozum. To co bylo pro naše rodiče i prarodiče běžné, že používali bylinky je pro dnešní dobu něco směšného a nefunkčního.“

Je to smutné, protože když jezdíte po světě, tak vidíte, kolik národů přírodní medicínu stále upřednostňuje. A je to pro ně naprosto přirozené. A to prosím nemluvím jen o Asii.

A také nemluvím o kvalitě a síle dnešních přípravků. Vyrábíme opravdu úžasné věci. Terapeuti a lidé přírodně sdílní nyní jistě pokyvují hlavou. Také jsme zapomněli, že babky kořenářky byly součástí našich dějin. No jo, to nevymažeme.

No a ve stejný den mi moje maminka říká: „Četla jsem, že asi 80% Čechů má problémy se suchýma a slzavýma očima.“

„No, to mě ani nepřekvapuje, oči jsou játra“, odpovím ji.

„Co je to za blbost? To mi chceš říct, že 80% lidí má v háji (teď jsem to řekla slušněji) játra, jo?“

„No a divíš se, když do sebe všichni sypou chemii? Jak to mají játra asi zvládnout?“

Trochu kroucení hlavou a šup na jiné téma.

Vám k tomu stihnu přidat pohled psychosomatický: „Už na to nemůže 80% lidí koukat.“

Na co všechno se nedá koukat, nebo na co vy nemůžete koukat, tak na to si každý odpovězte podle svého. V každém případě, abyste dokázali změnit svou situaci, bude dnešní část o otázkách. O otázkách, které položíte sami sobě.

Hledejte své PROČ. Proč cítím to či ono? Proč, proč a znovu proč. Proč právě já, proč se mi to stalo! Tak to ne. To jsme v roli oběti. I když někdo si za rolí oběti bude stát. Tahle smutná opička je jediná oběť. Takhle si lidé dělají radost na své zahradě.

Nastíním vám tady pár zdravotních problémů, abyste si uměli odpovědět. Nebude to podle abecedy, ale jak mi to přijde do hlavy.

Dám sem vsuvku, protože s každým problémem, který tady popisuji, mi naskakují příběhy klientů. Možná si řeknete, že to co píšu, nemá váhu. Má a možná ani netušíte, jak ohromnou. Třeba s tím kašlem.

Seděla jsem na jedné poradě a nějaká paní tam začala vyprávět, co všechno dělá, na jaké školení a školy chodí a že už to nestíhá a nezvládá. Valila to ze sebe, že umlčela ostatní. Během chvilky začala kašlat, že to ani dopovědět nemohla.

Protože to byla porada lidí, kteří se věnují profesionálně přírodní medicíně, tak se tak jeden pousmál, druhý také a třetí říká: „Asi by ses na to už měla vykašlat!“ Zarazila se, ztichla a pak povídá: „No, to teda asi jo.“

Jakmile začnete vnímat své tělo, emoce a to, co se děje jemněji, pak uvidíte hromadu souvislostí.

Jdeme dál.

Zase si neodpustím příběh.

Přišel ke mně klient a bolela ho kolena. Říká mi: „To bylo ale tak najednou. Z ničeho nic a to je bolest.  Nechce se mě to pustit.“ Ptala jsem se ho, co ho dostává do kolen. „Nic, vždyť já jsem spokojený. S ženou jsme v pohodě.“

Byla vedle něj manželka, která po mém naléhání, co že ho dostalo do kolen vyhrkla: „No já vám řeknu, co ho dostalo do kolen!“

Pak už hovořil on, protože přesně od té doby ho kolena začala bolet. Byli s kamarády na kolech. Bezva výlet až do momentu, kdy zkolaboval jeden z kamarádů. Z ničeho nic. Jenomže on zemřel. Myslím, že nemusím víc vyprávět.

Víte, někdy si jen neuvědomíte, co všechno vás dostává do kolen. Tohle byl příběh, kdy vás do kolen dostane něco nečekaného. V běžném životě to jde postupně. Vy si na dané problémy zvykáte až jsou součástí vašeho života. Neuvědomíte si, že tělo prostě řekne dost, už tu tíhu neunesu.

Tak a teď jsem zvědavá, jak najdu nějakou veselou příhodu.  Už ji mám.

Zakončíme to prostatou. Mohla bych psát do nekonečna. Chtěla jsem ukázat příklad, jak věci fungují.

Zkuste se opět zamyslet nad svým životem, konáním, pocity a nad vašimi emocemi. Všechno najdete, když budete chtít.

Dávejte si otázky. Jak se cítím? Proč se tak cítím?

Pak začněte dělat změny.

Bez změny nic nezměníte.

Přeji vám, ať jdete mílovými kroky vpřed.

Mějte se rádi! Chvalte se, když to nikdo jiný neudělá. Jakoby to něco stálo. Usmívejte se. Dělejte si radost.

Víte, čím jsem se oháněla v raném mládí? „Jsem originál, takovou nenajdeš!“ No a co myslíte? Nenašel. Nikdo nenajde. Všichni jsme totiž originál. Žádná a žádný takový není. Skvělá zpráva, co říkáte?