Není nadto být starší a zdravější

Ano, tohle si opravdu myslím. Vím, že někde uvnitř sebe jsme uvěřili tomu, že s každým rokem budeme vypadat hůř a hůř a také budeme čím dát tím nemocnější a opotřebovanější. Když tomu uvěříme, stává se to naší realitou. Přichází problémy a ztrácíme sebevědomí. Proto bych hned na začátku učinila výzvu.

Výzva č. 1

Uvěřte tomu, že můžete být i vy starší a zdravější

Vlastně ani nevím, kdy to u mě všechno začalo a já si uvědomila, že to, jak vypadám, odpovídá tomu, jak o sobě smýšlím a jak se vnitřně cítím. Jaké pokyny svému mozku dám. Jestli uvěřím tomu, že i když mám období, kdy se mi nedaří, podlehnu trápení = stárnutí. Ano, s problémy máme tendenci stárnout. Určitě jste si toho také všimli.

Když se lidem díváte do tváře a do očí, vidíte tak jeho životní příběh

Ani mě život nešetří a občas mi něco k řešení nachystá. Někdy si říkám, že jsou to doslova „žně“. Ale i v takovém období si hlídám jednu věc. Svému mozku jsem neustále podsouvala a podsouvám, že zůstávám a vypadám stále mladá. Možná někoho z vás napadne, že nechci přijmout stárnutí a že z něj mám fobii. Vůbec to tak necítím. Jen mě baví hrát si s myšlenkami a sledovat výsledek. My všichni jsme mimo jiné i výsledkem své mysli.

Po několika letech jsem zjistila, že mozek si tohle přesvědčení přivlastnil a zautomatizoval. Už se na to nesoustředím a procesy v těle fungují samy. Funguje to ale i obráceně.

Pokud bezmezně věříte něčemu špatnému, pak i to špatné nalezne místo ve vašem životě

Stejné je to se zdravím. Když uvěříte, že můžete být starší a zdravější, tak se i stane. Možná to někteří zvládnou jen silou myšlenky, já jsem šla na jistotu a své zdraví podpořila ze všech stran.

Jedna věc totiž je, co si o sobě myslíme, a druhá, jak žijeme a jak se sami k sobě chováme. Pro mě je například nad hvězdy jasné, že se každá vnější změna odehrává uvnitř.

Pokud chcete vypadat pěkně navenek, musíte žít vnitřní nastavení krásy

Pokud chcete být zdraví, je potřeba dát péči a „potravu“ svému tělu, mysli i duši. Neoddělovat to, co je jedna spojená nádoba.

  • To, jaké sami se sebou vedete monology, jak přemýšlíte a co si o sobě myslíte, tak se pak i cítíte a jednáte.
  • To, jak moc jste v souladu se svojí duší, jak o své nitro pečujete a nakolik vnímáte vnitřní pocity a vnitřní vedení, tak moc jste v životě spokojení, šťastní sami se sebou.
  • To, jak se cítíte fyzicky i psychicky, je odrazem toho, jak chápete řeč svého těla.

Každý z nás má moc to změnit

Pracovat na sobě, aby se ve svém těle cítil dobře. Aby nemusel procházet pocity frustrace a poukazovat na druhé, jak strašní jsou, aby si ospravedlnil svůj stav. Už jste nad tím někdy přemýšleli? Zamysleli jste se, proč vzniká žárlivost, soupeření, arogance, povyšování, pomlouvání? Je za tím sebevědomí a sebeúcta.

Výzva č. 2

Buďte sebevědomější

Pokud vám chybí sebevědomí, necítíte se dobře. Abyste se cítili lépe, hledáte způsob, jak sám sebe ospravedlnit. Dám pár příkladů:

Nedaří se mi finančně

Ospravedlním si to tím, že ten druhý jistě podvádí a dělá něco nekalého, za co peníze má. Nebo to má jednodušší. Má více štěstí a bohatší rodiče. No přeci bych za tím neviděl tu dřinu, že jo?

Jsem plnoštíhlá

Začnu pomlouvat štíhlé. Hledám ospravedlnění sebe sama, abych se necítila špatně, zvlášť když vím, že pro sebe nic nedělám. Teď se prosím nerozčilujte vy, kteří na sobě pracujete a nemůžete najít správnou cestu anebo máte už v genech nastavenou vyšší váhu. I když jsem přesvědčena, že i DNA lze přepsat. Možná nemáte jen správný postup a vnitřně nevěříte, že můžete být štíhlejší.

Žárlím

Žárlit můžete na kamarádku, na svou matku nebo otce, ale i na svého partnera. Podle mého je žárlivost čistě o výši vlastního sebevědomí. Žárlit na partnera můžete i z důvodu, že máte špatnou zkušenost. Sebevědomí vám bylo sníženo.

 

Příběh ze života

Je to tak tři roky, kdy jelo pár žen na výlet. Moc jsme se neznaly. Jedna z nich mi ve vlaku asi třikrát zopakovala, že s takovou kabelkou, kterou jsem měla já, by nejela. Jedeme přeci na víkend. Ano, jely jsme na společný víkend. Já v růžovém svetříku, s kufříkem a kabelkou a ona s batohem zakoplým pod sedačkou, nevýraznou mikinou a v teniskách. Vůbec mě tenkrát nenapadlo hodnotit, kdo je jak oblečený a co je vhodné. Nehledě na to, že sportovní obuv jsem měla v kufru. Osobně se v teniskách a sportovním oblečení necítím dobře, takže ho nenosím, i navzdory tomu, že se někomu může zdát můj outfit na první pohled na výlet nevhodný. Je mi to jedno. Jednám podle toho, jak se v čem cítím. A tenisky nasazuji až v době, kdy se jde tam, kde jsou namístě.

Ženy na mě takhle reagují docela často, už jsem si na to zvykla. Dávno už vím, že je to jen proto, že i ony by se chtěly cítit dobře, ale samy sobě to nedovolí. Ospravedlní si, že musí chodit ve věcech, ve kterých jsou nevýrazné a šedé, a přitom si nepřipustí fakt, že by si mohly dovolit pěkně se obléknout a cítit se žensky a křehce. Neuvažují nad tím, že i to, jak se oblékají, je odrazem jejich duše a vnitřního rozpoložení.

Pokud by stylem ženy z mého příběhu byly tenisky a mikina, nebude mít potřebu někomu předhazovat, že ona by takhle nejela. Byla by spokojená a sebevědomá v tom, v čem je. Nikde totiž není psané, co a jak má být. Každý má chodit oblečený podle toho, co je mu milé.

Položte si i vy otázku. Jste opravdu spokojeni s tím, jak se oblékáte? Uvědomujete si, že oblečení je odrazem vaší duše? Nechybí něco vaší dušičce? Neříkám vám, v čem máte chodit. Říkám jen, že to, jak vypadáme, o nás hodně vypovídá. Je jedno, v čem jsme oblečeni, pokud jsme s tím v souladu.

 

Výzva č. 3

Poslouchejte řeč svého těla, naslouchejte svému tělu i duši

Každý nějak žijeme a máme svůj životní rytmus. Přiznám se, že si už dnes nedovedu představit, že bych neposlouchala své tělo a duši. Když cítím, že přichází nějaká bolest, analyzuji, proč přichází. Co se mému tělu nelíbí? Proč mi o sobě dává vědět? Je to fáze psychosomatická, tedy ta, která přichází dřív, než přijde nemoc? Nebo je fyzická, protože jsem přeslechla volání o pomoc?

Jen pro ujasnění: Má to tak každý.

V první řadě přichází bolest duše, které se nelíbí, jak žijete

Hlásí se o slovo, většinou prostřednictvím emocí nebo nálady, a čeká, že bude vyslyšena. Když zůstanete hluší vůči tomuto tiššímu hlásku, přecházíte do stavu nemoci. Bolest je čitelná i západní medicíně a přiřadí se vám diagnóza.

Někteří lidé jsou klidnější, když získají diagnózu

Konečně vědí, co jim je! Hru na diagnózu nemám ráda. Víte totiž, co jste právě udělali? Zacpali jste pusu své duši i tělu.

Ona křičela: „Já mám problém, prosím udělej s tím něco! Nejsi v souladu sama se sebou!“

Vaše odpověď: „Nene, dám ti antidepresiva, ať to necítíš. Nebo ti dám lék na bolest, ať přehluším tvůj křik o pomoc. Nechci žádný problém ani vidět, ani slyšet!“

Namísto toho, abyste si kladli otázky: Proč se tak cítím? Co se mému tělu a duši nelíbí? V čem jdu sama proti sobě? Co už nemám dělat? Před čím se mám zastavit?

Ano, možná to vypadá jako složitější a delší cesta, jak být starší a zdravější. Není to ale pravda. Když začnete své tělo opravdu vnímat a chápat, postupně se vám urovnává život. Nejste tolik ve stresu, jste klidnější a vyrovnanější.

  • Víte, že už nechce podstupovat stres.
  • Víte, že se nechcete přejídat, protože se pak cítíte přeplnění.
  • Víte, že nechcete jíst maso, protože vám tělo prozradilo, že z mrtvého asi těžko budete živější.
  • Víte, že chcete žít v souladu se sebou, protože jakýmkoli sebepopřením vznikají další potíže.
  • Víte, že mysl ovládá náš život, hojnost, úspěch i zdraví.
  • Víte, že nemoc je pouhou NE-MOCÍ sám nad sebou.
  • Víte, že podle výše svého sebevědomí budete spokojení se sebou a se svým životem.
  • Víte, že v životě je důležitá rovnováha.
  • Víte, jakou máte sebehodnotu.

Zkrátka a dobře, víte toho o sobě hodně.

A jak je to s tím jedením a nejedením masa? Je to výmysl doby?

Myslím si, že vegetariánství a celkově přechody na jinou stravu jsou vývojem lidstva. Tak, jak bylo dříve, a možná ještě dnes někde je, normální, že člověk snědl člověka, tak časem bude normální nejíst nic z usmrceného zvířete. Je to vývoj, který nejde zastavit. Sama na sobě už několik let pociťuji tři zásadní věci ohledně stravování:

  1. Jím, čím dál tím menší porce. Tělo už nepotřebuje celou porci a vystačí si s málem.
  2. Maso samo už roky odchází z jídelníčku. Nebylo to mé rozhodnutí, že teď ho přestanu jíst, protože je to moderní. Mé tělo si samo říká a já to respektuji.
  3. Jím jídlo v souladu se svými orgány a ročním období. Strava má vliv na naše orgány, o tom není pochyb. Dokonce víc, než si možná umíte představit.

Například:

jsou potraviny, které přirozeně chladí, zahřívají, způsobují vlhko nebo sucho. Dle TČM se v podobě třeba vysokého tlaku v těle děje to, že vzniká oheň. Pokud jíte potraviny, které horko a oheň podporují (pálivá, smažená, grilovaná jídla nebo alkohol), pak svůj vnitřní oheň zesílíte. Tlak se vám zvýší, ale vy netušíte, že je to dané nevhodným jídlem nebo pitím. A přidáte si léky na tlak.

Je také důležité jíst potraviny podle podmínek, ve kterých žijeme

Například citrus ochlazuje organismus, proto roste v teplých krajích. Má za úkol organismus ochlazovat. Má tedy smysl jíst citrusy v zimě? Jasně, že vám v hlavě začne vrtat myšlenka: „a co vitamíny?“ Ale vitamíny byly, jsou a budou i v našem ovoci. Totéž je například s jahodami, rajčaty atd. Vše, co dnes jíme celoročně, má vliv na to, jak moc si organismus rozhodíme. To, co roste v létě, se má jíst v létě, a když to chceme jíst v zimě, tepelně to upravíme, aby to změnilo svoji vlastnost. Pamatujete na kompoty? No proč se to dělalo, že jo?

Když pochopíte, co vám tělo říká a jak funguje, nikdy vám nebude dávat smysl podporovat něco, co ve vašem těle vytváří problém, který pak musíte hasit léky

Navíc vám to ztrpčuje život. Je to totiž postavené na hlavu. Někdo pro řešení uši má, jiný ne. Pro někoho je jednodušší říct: „Já tomu nevěřím.“ než by cokoli zkusil a hledal cestu.

Je na každém, kudy jeho cesta povede. Má cesta je jasná. Jdu od nemoci ke zdraví a od nevědomého života k vědomému. Být zdravý, šťastný a úspěšný totiž není jen fráze, je to životní styl. Pokud se chcete na takovou cestu také vydat, vydejte se. Je osvobozující. A jestli se chcete obklopovat podobně smýšlejícími lidmi, přijďte mezi nás do uzavřené skupiny Životní svobody. Je to jiný svět i životní styl.

A co na závěr?

Výzva č. 4

Žijte život, který budete milovat

Já miluji cestování a dopřávám si ho, co to jen jde. Dopřejte si i vy to, co je vašemu srdci nejmilejší.

Lenka Pavlíková
Miluji osobní rozvoj, inspiruji a předávám nástroje k dosažení zdraví a životní svobody. Jsem autorkou e-booku 9 kroků k životní svobodě. Tento e-book je průvodcem pro každého, kdo se chce zbavit různých omezení, která člověku brání jít si za svými sny a touhami. Více o mně si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.