Tohle musíte vědět. Vaše emoční bolest jde řešit.

Jak se zbavit emoční bolesti a nenechat si ubližovat ostatními, ani sami sebou?

Jsme zrovna v Cannes. Sedím na posteli a jsem v úžasu. Nechtěla jsem tomu věřit. Lidé trpí díky svému emočnímu tělu. To, že emoce bolí ví každý, ale to, že téměř každý člověk vyžaduje a vyhledává bolest? To mi přišlo jako převratné zjištění. Lidé se nechají  zraňovat svými emocemi a emocemi druhých lidí. Mnohdy to trvá roky a je to úplně zbytečné.

Přitom jde jen o to pochopit, že máme emoční tělo, které se živí bolestí a  my se s ním musíme naučit pracovat! Tak rychle lze vyřešit svou bolest. Vlastně i jednoduše. To je ohromný!

Sedím, stále jako omráčená a uvědomuji si, že teď už přesně vím, jak se nenechat zatahovat do her ostatních. Jak netrpět kvůli stále se opakujícím výčitkám a ponižování lidí, kteří sami nejsou šťastní. Většina z nich je v zajetí svého ega, o kterém si myslí, že je zcela v pořádku.

Vždyť tohle je naprosto zásadní informace, kterou by lidé měli vědět. Opět se mi vše propojilo, jako obraz z puzzlí. Tolik lidí prožívá peklo díky emocím, které je ovládají.

Znáte ty momenty, kdy vás něco nebo někdo naštve, nebo vás nařkne a vy se díky tomu dostanete do pocitů viny, výčitek, bezmoci, lítosti a někdy i deprese?

Úplně do očí bijící jsou situace, kdy na vás někdo zaútočí a jakoby na vás „vyzvrací“ všechny hnusy, které ho napadnou a on sám je během chvíle v pohodě?

Stává se vám, že od rodiny čelíte výčitkám a pocit uznání jakoby zmizel ze společného života? Občasné ponižování je součástí vašeho života? A ty emoce potom! Jsou zžíravé a dokáží vám pokazit den, měsíc a někdy dokonce celý život? Setkávám se s tím u  svých klientů úplně běžně. Znám to i ze svého života.

Jestli v tom nacházíte i kus svého života, tak v tom případě čtěte dál. Jsem nadšená. To totiž vůbec není negativní. Je to skvělé vědět!

Dozvíte se totiž, co způsobuje to, že se vás někteří lidé snaží zmanipulovat a vnutit vám jejich hru, kterou sice odmítáte, ale nakonec jí ve většině případů podlehnete. Dopadá to pak tak, že hájíte a obhajujete svou maličkost.

A také se dozvíte, odkud se bere špatná nálada nejen ve vás, ale i v okolí.

Co si budeme povídat, vztahy v rodině nás dokáží pěkně vyvést z míry. Kdo jiný se vás může nejvíce dotknout, než člověk vámi milovaný.

Emoce! Pořád jenom emoce! Pocity viny, pocit nejsem dost dobrý nebo dobrá se vždycky ukáží po nějakém sporu. Říkáte si: „No jasně, jak se taky mám cítit, když je vůči mně druhá strana bezcitná?“ Jenomže tyto pocity se vám dokáží vytvořit, aniž by nějaký spor s někým proběhl.

Jen si teď představte sami sebe. Něco se vám nepovede a už se schylujete k tomu, nazvat se „pravým jménem“. Každý to určitě dobře znáte. Nebudu zde dělat výčet nadávek, které dáme sami sobě. Vlastně ani cizímu nevynadáte tak, jako sobě.

V hlavě jede neustálý proud myšlenek. Všichni lidé vedou vnitřní monolog, který se jim pak přeměňuje na realitu. Stačí to jen chvilku pozorovat. To budete překvapeni, až to zkusíte. Nejen z okolí, to znamená z vnějšku, přichází ataky emocí a reakcí na sebemenší podnět, ale zevnitř přichází nespočet bolesti, který si vytváříte sami. Je to takový vnitřní spor sám se sebou.

Možná tomu nebudete věřit, ale víte kolik lidí má svoji nemoc jako něco, co tvrdí, že chtějí odstranit a v jádru nechtějí? Kolik lidí na sebe používá „sebemrskačství“ a ani o tom neví? Říkáte si, že to není možné? Proč by to dělali? A co to má společného s emočním tělem?

Řeknu vám to. Když jsou nemocní, dostávají větší pozornost od rodiny a od přátel. Pozornost, kterou nedostali v takové míře, jakou potřebovali, když byli malí. Raději krmí své emoční tělo žalem, než by udělali vědomou změnu. Někdo má své emoční tělo tak silné, že se mu opravdu velmi těžko vystupuje z jeho hrozného příběhu.

Měla jsem jednu klientku, která měla značné omezení pohybu a část svého života prožívá na vozíčku. Povídali jsme si a společně přišly na to, proč jí celé trápení začalo. Vlastně to bylo až neuvěřitelné, jak rychle tato žena chápala, co jí v mládí srazilo na kolena.

Velmi dobře chápala, že silný stres, bezmoc ze situace, která se ji udála před třiceti lety, se proměnila v postupné ochrnování. Na druhé schůzce mi řekla: „Ale co když mě z toho dostanete? Co pak budu dělat? Co bych dělala za práci? Takhle vím, že je o mě postaráno.“

V ten moment jsem zas pochopila já, že má svoji nemoc jako jistotu, kterou vědomě nechce opustit. Tušila jsem, že tato „realita“ je pro ní jednodušší, a že se rozhodne v ní zůstat. Zůstala. Použila bolest sama proti sobě.

Bolest, kterou prožíváte, prožíváte skrze emoce, které vám vytvoří buď druhá strana anebo vy sami.

To, že bolest každý z vás vyhledává, tak to si možná zaťukáte na hlavu a řeknete si, že jsem se zbláznila. Nezbláznila, jen jsem to pochopila. Studovala jsem ještě více do hloubky své „Já“ a při studiu mi to všechno secvaklo.

Ukážu vám příklady z běžného života.

1) Jste na nějakém jednání, kdy vás druhá strana osočí. Vy víte, že potřebujete zůstat klidní, ale nakonec přistoupíte úplně nevědomě na jeho hru. Dotkl se vás, a tak se začnete obhajovat. Nebo jdete naopak do sporu a prosazujete svoji pravdu. O výsledku jednání nemusíme asi mluvit. Chci jen, abyste si uvědomili situace, kdy jedná vaše emoční tělo. Vy totiž víte, že je to špatně, ale nedokážete to ovládnout.

2) V rodině jeden z rodičů narazí třeba jen lehce na téma, které vám vyčítal v minulosti a ve vás se spustí mechanismus agrese nebo obhajoby.

3) Mnohdy stačí jeden telefonát od sourozence a rozhodí vás to na několik hodin.

4) Uděláte scénu z úplné maličkosti, že se až sami nad sebou zarazíte, co jste to předvedli a kde se to ve vás bere. Nepoznáváte sami sebe.

5) Šéf, který má ego, že si přes něj nevidí na špičku nosu něco pokazí, hodí to na vás a vy máte být klidní? Trošku náročný úkol, co říkáte? Vždyť je to na hlavu postavené.

Vy ovšem víte, že každý spor vyvolá spor další! Nechcete se ho účastnit, ale nakonec zjistíte, že už v něm jste. Minimálně vám zkazil náladu a máte chuť dát výpověď.

Lidé jsou v zajetí emocí, ze kterých je jim špatně, ale neumí se jich zbavit. Kde se pořád berou? Co je spouští? Proč s námi tak manipulují? Řeknu vám to úplně přesně.

Každý z vás má emoční tělo a ve většině času jste v jeho zajetí.

Co to znamená? Prostě si představte, že nejste jen z masa a kostí. Do začátku vezměte v potaz jen to, že máte nějaké fyzické tělo, ego a mysl, a že je vaší součástí i tělo emoční.

Ve vašem emočním těle je poschovávaná všechna bolest, o které víte, ale i nevíte.

Potravou emočního těla je BOLEST.

Každý z vás toto tělo má a každý z vás vyhledává bolest. To je síla, že? Pokud se vaše emoční tělo probudí a „má hlad“, projeví se to například tak, že vyvoláte spor. Někdy z úplné hlouposti vznikne něco, z čeho byste napsali román. Znáte to, začnete u neuklizených ponožek a skončíte u rozvodu.

Nebo se to stane někomu jinému a vy jste toho součástí.  Nemusíte se ani s nikým dohadovat. Stačí, když vás vtáhne do jeho „příšerného“ příběhu, kterým ovlivní vaše pocity i náladu. A mnohdy i vaši realitu.

Začnete cítit lítost a frustraci. Vlastně ani nevíte proč. Vaše emoční tělo se probudilo a má hlad. Potřebuje si postěžovat, jak je svět a život strašný.

Emoční tělo vyvolává pocit neštěstí.

Problém nejsou emoce, ale to, že přistoupíte na to, že začnete hrát jejich bolestivé hry.

A takhle je to opravdu z vysokého procenta stále jen hra vašich emočních těl. Víte kdy si to uvědomíte? Z počátku, když si všimnete, že i vám rozum stojí, co jste řekli, nebo udělali. Začnete si všímat, jak se cítíte po určitém rozhovoru s někým. Naběhnou vám špatné emoce a přitom už ani nevíte, co to spustilo.

A jak jsem říkala. Někdy k tomu, abyste se cítili špatně, nepotřebujete žádného člověka a stačí vám váš vnitřní dialog a vaše vnitřní bolesti.

V čem vidím největší problém? Zůstanete v zajetí svých emocí, dokud se s tím nenaučíte pracovat. Dokud je nezačnete sledovat a uvědomovat si je. Teprve pak budete schopní je nechat jakoby „rozpustit“.

Je to neuvěřitelné, když se s tím naučíte pracovat a začnete sledovat jednání lidí, jak s nimi jejich emoční těla mávají. A ještě šílenější to je, když to začnete rozpoznávat u sebe.

Najednou nereagujete na situace, na které jste až doposud reagovali a přitom to není o potlačení.

Je to jen o uchopení a pochopení.

Cítíte se šťastnější, mnohem méně věcí si berete osobně a jediné co vidíte víc, jsou „hry“. Hry, které hrajete sami se sebou a hrají je s vámi blízcí i vzdálení lidé.

Emoce nám určují:

  • Zda se budeme nebo nebudeme cítit šťastní,
  • zda se nám v životě bude či nebude dařit,
  • také určují, zda budeme zdraví či nemocní.

Emocím stojí za to dát patřičnou pozornost a naučit se je chápat a rozpouštět.

Je to téma, o kterém se toho dá napsat hodně a já věřím, že se s vámi ještě podělím o další postřehy.

Našli jste v tomto článku kus svého života? Poznali jste situace, ve kterých jste se také ocitli? Budu ráda, když se se svými zkušenostmi podělíte v komentářích. Rozhodla jsem se udělat na toto téma takový malý mini kurz, ale než ho vytvořím, začněte na sobě pracovat třeba prostřednictví mého e-booku 9 kroků k životní svobodě.

E-book je o devíti překážkách, na které narážíme v životě úplně všichni. Dostanete v něm tipy, jak tyto překážky zvládat.

Mějte se krásně a věřím, že vám tento článek ještě více otevřel oči a uvidíte věci ještě z jiného úhlu pohledu.

Lenka Pavlíková
Miluji osobní rozvoj, inspiruji a předávám nástroje k dosažení zdraví a životní svobody. Jsem autorkou e-booku 9 kroků k životní svobodě. Tento e-book je průvodcem pro každého, kdo se chce zbavit různých omezení, která člověku brání jít si za svými sny a touhami. Více o mně si přečtěte zde >>
Komentáře
  1. napsal:

    Omlouvám se za anonym.Snad se to dá pochopit.Setkávám se s tím čím dál častĕji doma.Je sice fajn,když to pochopím,ale pochopit musí i druhá strana.Arogance,agresivita a nevědomí,že dělá něco špatně,mě ubíjí a vyčerpává už pár let.A reakce na moji snahu o řešení?Sevřené rty a mlčení.V „lepším“případě sice komunikace,ale můžu za to já,kdo v něm vyvolává tyto reakce.

    • Lenka Pavlíková napsal:

      Chápu. Problém je v tom, že druhá strana to pochopí, až když cítí změnu právě v nás. Není to tak, že by se měl člověk obviňovat, že je chyba na jeho straně. Jen je to tak, že pokud si v sobě nějaké věci urovnáme, pochopíme, vyrosteme a zesílíme, druhá strana to pozná a změní přístup. Aniž by si to uvědomovala. Jen necítí například nervozitu, na kterou pak i nevědomě reaguje. Lidé spolu mluví a reagují na sebe i beze slov. A když člověk pochopí, jak to opravdu funguje, je to skvělé a opravdu nesmírně osvobozující. Přeji Vám, ať se Vám to také daří. Třeba Vám v tom pomůže malý kurz, který chystám a který si bude moct dopřát úplně každý. 🙂

  2. Hynek Gebel napsal:

    Děkuji paní Pavlíková, neboť poslední 2 články přišli nenáhodou ve chvíli kdy potřebuji tyto součásti a vzory v sobě změnit a jistě nejen mě pomohou, neboť je přepošlu známím. Jedna ze vzorových situací se mi stala a tak přišla pomoc na otázku „proč se mi to děje“ , jíž jsem ráno při cvičení v přírodě pod Studeným vrchem v Lísce u České Kamenice vyslovil. Úžasné je to že pomoc
    ve správném stylu AKÁŽU TI CHYBU ALE MUSIŠ SI JÍ SÁM NAJÍT A ZMĚNIT TO, JINAK TO NEJDE!
    Zase se potvrdilo že když zaklepu bude mi otevřeno, na mě je vsoupím-li nebo ne! 🙂
    Děkuji za tuto pomoc!
    Mějte se krásně.
    Hynek Gebel v hledání se a mněnící se 🙂

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů