Sedmdesátník měl větší vize než já.

Když mladí myslí jako staří a staří myslí jako mladí.

Zdá se vám to divné? Říkáte si, co tím básník chce říct. Již delší dobu si toho všímám. Všimli jste si toho, že mladý člověk, jakoby svůj život zabalil?

Už to nějak dožiji.

Nedávno mi jedna mladá žena ve věku 42 let řekla, že už to takhle nějak dožije. Syn už je velký, má přítelkyni, tak si počkám na vnouče a nějak to takhle dožiju. Nezaskočilo mě to, s tímto názorem se setkávám poměrně často. Říkám si, jak je to možné, že se tak mladí lidé smíří s tím, že už od života vlastně nic neočekávají?

Sedmdesátník měl větší vize než já.

V minulosti jsem potkala muže ve věku dle vizáže tak k šedesátce. Netušila jsem, že je mu téměř o deset let víc. Čím více jsem s ním mohla být a řešit pracovní věci, tím více mě udivoval. Jeho zajímavý život, který již prožil a tolik plánů do budoucna. Nebyly to malé plány, všechny se odehrávaly na mezinárodní úrovni! Měla jsem tu možnost a čest podívat se do Boys´Townu. Je to místo, kde žijí děti, kteří nemají rodiče. Tento ústav je připravuje do života, včetně oboru, který vystudují. Stávají se z nich žádaní odborníci ve svém oboru, což o sobě někteří  Srílančané nemohou říct. V tom jim samozřejmě musí někdo pomáhat. Hádejte kdo?

Říkala jsem si: „To snad není možné, vždyť on mě strčí do kapsy!“  Všechna společná setkání mě vybízela k ještě větším cílům, snům a vizím. Najednou jsem měla pocit, že postupuji v životě pomalu, ač mi moji přátelé říkají, že je neuvěřitelné, jakým tempem se posouvám. To, jak rychle se posouváme je jen otázka úhlu pohledu. Pro někoho je to závratná rychlost a pro někoho přešlapování na místě.

Lidé nežijí v radosti a ve štěstí, protože nemají vize a cíle.

Co je motorem života? Být šťastný! Každý, úplně každý člověk chce být šťastný. Co potřebujete k tomu, abyste to cítili každý den? Vize a cíle! Kam chcete směřovat, na co se chcete těšit, když neznáte směr ani cíl? Každé ráno se probudíte a víte, že spíše běžíte, než jdete a že před sebou hrnete vagon starostí a všeho, co musíte. Večer padnete do postele a ráno začíná celý kolotoč znovu? Koho toto motivuje? K čemu patrně dojdete? Pravděpodobně postupně vyhoříte.

Jak z toho ven?

Nenapadá vás, co by vás v životě těšilo, či bavilo? Přemýšleli jste někdy, co by vás opravdu naplňovalo a kvůli čemu byste ráno vstávali s nadšením? Jak by měl vypadat život, když se za ním ohlédnete? Zamysleli jste se někdy nad tím, že největším protihráčem je vaše mysl, nevědomé vzorce a pomyslné hranice?

Vše je jen na vás a na tom, zda chcete!

Osobně používám 9 kroků k úspěchu, což jsou témata, jejichž zpracováním posunují člověka mílovými kroky vpřed. V momentě, kdy posunu svou hranici hojnosti a nejde to dál, vrátím se k těmto krokům a znovu je použiji. Nic mi v životě nedává větší smysl, než jít dopředu.

Mnoho lidí to dělá obráceně. Dlouhodobě se zaměřují na svou minulost a postupně je to semele. To není správný směr. Určitě je vhodné nahlédnout ve svém životě zpět a vyčistit určité bloky či prožitky, které brzdí v rozvoji. Znám skvělé techniky, které fungují a vřele je doporučím. Osobně jsem je vyzkoušela. Podstatné však je, posouvat se neustále dopředu.

    Buďte mladí tělem i duchem! Užívejte si svůj život!