Konečně je pátek! Proč se na něj pokaždé tak těšíme?

„Konečně je pátek,“ říká mi mladý muž, který pracuje v nadnárodní firmě.

„Já to moc nevnímám, ale mám raději dny v týdnu, kdy pracuji,“ odpovím mu.

„To myslíte vážně?“

„Myslím.“

„Aha. To jste první člověk na světě, o kterém vím, že není nadšený, že je konec pracovního týdne.“

„Tak to mě těší,“ odpovídám s radostí.

„Pravda je, že o víkendu je taková mrtvější energie, asi jak lidé odpočívají. Cítím to a ovlivňuje mě to. Nebaví mě pak pracovat a těším se, až to v pondělí zase vypukne. Asi je to tím, že podnikám, a tak si čas rozložím podle svého. Nepotřebuji na to víkend. Odpočívám, když cítím, že odpočinek potřebuji. Výletničím, kdy chci. Teď jsem přiletěla z Holandska, to bylo neplánované a za týden chceme odjet do Francie, kam si beru práci s sebou. A navíc fakt miluji to, co dělám,“ odpovídám mu s nadšením.

„Myslím, že něco v životě dělám špatně,“ odpoví s tak trošku klesající energií v hlase a udiveně si mě prohlíží, jako bych spadla z jiné planety.

Musím říct, že mě to pobavilo a zároveň jsem si uvědomila, že to asi opravdu není běžné.

Lidé, pokud jsou zaměstnaní, opravdu častokrát (ne)žijí od pondělí do pátku a o víkendu

Jenomže počítejte se mnou:

V práci strávíte více než třetinu života. Druhou třetinu prospíte a na život vám zbývá poslední, třetí třetina, kdy možná polovinu z toho načerpáváte sílu a druhou polovinu si možná i užijete. Není to málo na život?

Vlastně jsem to takhle zažila tři roky, kdy jsem se nechala zaměstnat. Byl to opruz, musím to říct bez obalu. Raději přijmu rizika podnikání a vše s tím spojené, než odevzdat svůj život způsobu týden nežít a víkend se o žití pokusit.

Ano, může to být i jinak. Jak řekla jiná zaměstnankyně ve stejné firmě:

„Víte, já jsem se rozhodla, že do práce budu chodit proto, aby mě to bavilo a naplňovalo. Chci se radovat, že sem jdu. Jasně, že je to tu i opruz, ale pořád převládá to, že mě to baví.“ Tak takhle to také jde. Je to ale o rozhodnutí a o určité sebeznalosti. O tom, jestli si dovolíte takto myslet, jestli věříte v to, že můžete dělat, co vás baví, a jestli změníte přístup.

Hlavní rozdíl mezi tím, jestli svůj život „odevzdáte“ anebo jestli ho prožijete, vidím v tom, jak se díváte na sebe, na svůj život, čím ho chcete naplnit, jak moc si ho považujete a jestli berete vážně to, že každý máme vyměřený čas, kterým nelze zbytečně plýtvat.

Já miluji podnikání. Vždycky to tak bylo a ani nevím, po kom to mám. V rodině totiž nikdo nepodniká.

Nerozlišuji, jestli dělám šest nebo deset hodin, ale rozlišuji to, jak se cítím

Dříve jsem to tak ale neměla. Podnikali jsme a jeli doslova na dřeň. Bylo to šílené. Od rána do večera jsme dřeli, neznali pořádně volno, všechno mě bolelo, migrény jsem měla třikrát v týdnu. Byla jsem hubená a měla jsem pocit, že jsem jen levná pracovní síla ve vlastní firmě.

Pak přišlo hodně velkých a tvrdých ran. S nimi i změny. Chtěné i nechtěné. Změny, které mě doslova dostaly do kolen.

Povodně, kdy jsme přišli o firmu. Nikdo se vás neptá ani nehodnotí, jestli jste tomu obětovali čas od rána do noci a že jste si odepřeli úplně vše, co by pro vás bylo lepší.

Rozvod, pro který jsem se rozhodla, a tento opravdu těžký krok udělala. Ničeho nelituji, protože jsem se posunula o míle dál. Jen si musíte udržet naději a silnou víru, že bude zase dobře a že jdete správným směrem.

Každý je občas nahoře a občas dole

Důležité ale je, jestli jdete směrem, který jste si svobodně vybrali. A to se dozvíte, když začnete naslouchat sobě, svému tělu i duši. Vaše cesta musí být naplněna vyšším procentem toho, co milujete, co vás baví a čemu chcete svůj život zasvětit. Abyste, až se na konci života otočíte, nelitovali, čím jste svěřený čas naplnili.

Proto, když mluvím s lidmi nebo právě teď s vámi skrze písmenka, snažím se vás podpořit a ukázat vám i jinou cestu. Cestu, ve které se neodděluje to, že můžete být zdraví, nadšení a přitom můžete podnikat a nepřipustíte do svého života každodenní vyčerpání. Jste mnohem více v souladu se sebou, snáze odhalujete své silné stránky i svůj talent. Každý ho má, ale musíte se naučit ho vidět, slyšet a cítit.

My všichni jsme větší, než si dovedeme představit, jen je potřeba jít hlouběji a hlouběji dovnitř sebe a odkrýt vše, co pod nánosem vlastního omezujícího přesvědčení, ale i okolního světa čeká na odhalení. Proto se nebojte a odhalte to, co ve vás dřímá a čeká, až bude vysvobozeno a ukázáno nejen vám samotným, ale i okolí. Ukažte sílu a přednosti, které vám byly dány do vínku, vždyť proto tu jste!