Já jsem byla. Dlouho jsem se odmlčela, nepsala články a ani s vámi nic nesdílela na Facebooku, abych si utříbila myšlenky a další směr. Život nám neustále nabízí mnoho cest, však se podívejte nad mou hlavu. Můžete se vydat na krátkou, ale i dlouhou cestu. Jedna bude příjemná a druhá bolestivá. U jedné se budete potýkat s pohodlím a u druhé si budete z nohou vytahovat trny.
Stůjte a sledujte, kde právě teď stojíte a jak se v tomhle stavu cítíte. Až později udávejte svůj další směr. Může to trvat týdny, ale i měsíce. Já jsem se zastavila. Chtěně i nechtěně. Někdy postávání na místě hodně bolí, protože přešlapujete v bahně, kterého už máte plné boty i zuby. To není zrovna příjemné.
Máte depky a nejraději byste se na všechno vykašlali. Jaképak postávání, vždyť je tak bolestivé. Dokola si uvědomujete svůj stav. Stav, ve kterém vám není dobře, a vy chcete, aby vám dobře bylo. Jenomže to nejde. Okolnosti udělají vše proto, abyste stáli.
Podíváte se na věci z většího nadhledu, nejen z rychlíku, tak jak to dělá většina lidí. Pak dojedou do cílové stanice a diví se, že jsou tam, kde jsou. V mém případě bylo postávání o dalším vzdělávání a utříbení si myšlenek. Hledala jsem další souvislosti, které ovlivňují naše zdraví i život. Takže paradoxně nepříjemné přešlapování v bahně přineslo bahno hojivé, tak jako v lázních. 🙂
Vždycky záleží na tom, jestli nás životní situace dostanou do kolen a zůstaneme v lepším případě klečet (můžete i ležet a nikdy nevstát), anebo, a teď to přijde…
můžeme se stát silnějším a pevnějším člověkem, který to nevzdá a půjde dál. Dál za svou vizí, dál za tím, po čem touží.
Nehodí flintu do žita, i když stokrát chtěl, ale zase se napřímí a jde dříve nebo později dál. Na rozdíl od lidí, kteří nehledají cesty sebepoznání. Ti zůstávají ležet. Truchlí nad nepřízní života, lížou si dokola své rány a vidí jen to, co vidět chtějí. Vidí to, že druhý to má jednodušší. Nepoznají ale, že je to klam, protože si z jeho životního příběhu vybrali jen to, co se jim hodí.
Energii, nad kterou mnoho lidí nepřemýšlí. Možná jste se také nikdy nepozastavili nad tím, že každým dalším psychickým vyčerpáním vyléváte to nejcennější ze své nádoby. Možná vás nenapadlo, že se nádoba sama nedoplní a že to musíte udělat vy. A když se nedoplňuje roky, tělo prostě nemůže dobře fungovat a také nefunguje, protože onemocní. Když svou životní energii vyléváme celý život, onemocníme rakovinou, máme infarkty a pak umíráme.
Chřadnou naše představy o tom, jak bychom rádi žili. Chřadne naše tělo. Ale co je ještě horší? Chřadne naše duše. A když bolí duše, bolest je mnohem palčivější, než je ta fyzická.
Je potřeba si uvědomit, že únava není obyčejná únava. Je to křik těla i duše o pomoc. Je to červená na vašem životním semaforu, kdy se musíte zastavit a jednat. Jednat tak, abyste začali být více v souladu se sebou a začali dělat v životě takové kroky, které povedou k nápravě.
Najděte si místo, kde se cítíte dobře, někde v klidu, a hledejte uvnitř sebe, co je zapomenuté a bylo překryto nánosy života ve stresu a chvatu. Postávat na místě a jen vzpomínat na to, co jste v životě udělali špatně, by vám ublížilo ještě víc. Zpomalení a tichost vám pomůže najít vaši vlastní cestu.
Postávání na místě postupně převeďte do proudu. Jak jsem vám psala: dopřejte si klid, ale zároveň se vzdělávejte. Čtěte knihy o poznání života. Chtějte o sobě vědět víc.
Pokud jste se v tomto článku našli a chtěli byste své bolístky začít řešit, pak přijďte na mentoring, ať se i váš život roztočí správným směrem. Na co se ale můžete těšit už teď? Bude toho hodně a do pár řádků se to nevejde:
Pamatujete, co jsem psala na začátku? Vždycky je cesta, jen je potřeba se zastavit a podívat se na sebe a na své problémy z většího nadhledu.
Často jsme pod velkým psychickým tlakem a nedokážeme rozeznat, co nebo která cesta je pro nás tou nejlepší.
Potřebujeme pohled někoho dalšího, aby nám nadhled dal. Ten, kdo není emočně svázaný s danou situací, se dokáže podívat na věc z větší výšky. Má od situace odstup, který nám chybí.
Pokud se chcete ve svém životě posunout o velký kus vpřed, pak přijďte.
Těším se na vás.