Nedá mi to, abych se s vámi nepodělila o další zážitek. Hlavně o to, že to, jak vidíme svůj život dnes a myslíme si, že tohle je REALITA, může být zítra, změnou úhlu pohledu, zcela jiný příběh.

V únoru 2014 jsem se se svým přítelem poprvé rozhodla, že vezmeme batoh a odjedeme do zahraničí na delší dobu. Bez velkého plánování, jen tak, poznat život místních lidí. Vybrali jsme si Srí Lanku.

Nevěděli jsme, co nás čeká. Kladli jsme si spoustu otázek: Jestli se domluvíme? Jak seženeme ubytování? Jiný kraj, jiná mentalita i rozdílná jídla. To vše na nás čekalo.

Řekla jsem si, že na Srí Lance najdu někoho z Čech. Našla jsem surfaře. Domluvila jsem si s nimi na pár dní ubytování a další jsme neplánovali. Nechali jsme to plout. Jen tak. Jak to život přinese. A dobře jsme udělali.

Děly se tam nevídané věci.

Jedna „náhoda“ za druhou. Od surfařů nám byly  nabídnuty výlety. Jasně, že jsme byli nadšení. O nic jsme se nestarali a ještě měli kolem sebe super partu a vyšlo nás to za zlomek ceny.

Když jsme se rozhodli, že už je opustíme, „náhodou“ jsme potkali Srílančana, který nás doslova donutil se setkat  s lidmi z Čech. Ti nám dali „náhodou“ spojení na Mirka, opět Čecha, který žil na Srí Lance. Takže jsme měli vyřešené ubytování bez stresu, jak se domluvíme.

A takhle je to vždy, když necháte věci správně plynout a důvěřujete.

Důvěřujete sobě a hlavně důvěřujete, že se věci dějí ve vaše největší dobro. My jsme důvěřovali. Tak, jako asi ještě nikdy. 🙂

Kdyby mi někdo před patnácti lety řekl, ať se vydáme do Asie, pomyslela bych si, že se asi zbláznil.

Má představa o mě samé byla, že to nedokážu.

Za prvé jsem měla panickou hrůzu z létání a za druhé bych neletěla kvůli tomu, že se nedorozumím. A navíc bych se bála, že onemocním a nebudu si umět pomoci.

Co se změnilo?

Jen úhel pohledu sama na sebe. Létání jsem se sice bála úplně stejně jako kdysi, ale tolik jsem toužila vidět krásná místa na Zemi, že jsem si řekla, že to podstoupím, i kdyby to letadlo mělo spadnout. 🙂

No, ono to moc k smíchu není a opravdu nebylo, ale tenkrát jsem to přesně takhle uchopila. Představa, že neuvidím krásy světa mi přinášela depresi, pocit marnosti a nenaplnění svého života.

A co když onemocním? Tak s touhle myšlenou jsem v té době už neletěla. Už jsem věděla, co si vzít s sebou. Nehledě na to, že vše je v hlavě, takže jsem si nastavila, že bude všechno v pořádku, a vzala si s sebou přírodní preparáty, o kterých vím, že jsou silné a dají se nakombinovat do síly antibiotik. Přibalila jsem si pro jistotu i chemické léky, kdyby nebylo zbytí, ale nebylo potřeba ani jedněch.

Od té doby cestujeme čím dál častěji a musím říct, že cestování je nejen mojí vášní, ale dodává mému životu ještě větší smysl, větší nadhled i přehled a velké dávky energie.

Pokud začnete cestovat, změní vám to život.

Na mnoho věcí budete pohlížet jinak.

Co jsem tím vším chtěla říct?

To, že něco nedokážeme, opravdu nemusí být pravda.

Pokud po něčem hodně toužíte, dokážete to.

Tak jako já jsem překonala strach z létání. A opravdu to bylo tak, jak píšu. Strach větší, než si kdo dovede představit. Touha byla ale ještě mnohem větší než strach.

Mějte i vy touhy a plňte si je. Nevěřte tomu, že představa o sobě je daná a trvalá. Není, tedy pokud budete chtít. Každým krůčkem vpřed posouváme svoje hranice, které mohou být nekonečné.

Právě na Srí Lance vznikl můj e-book 9 kroků k životní svobodě. Aby se člověk dokázal rychleji posouvat vpřed ke svým cílům i snům, musí posouvat i svou hranici v hlavě. Pěkně krok po kroku. K tomu vám bude e-book velkým pomocníkem. Ukáže vám krok po kroku, jak na to.

Kdo už nechce jen sedět a říkat si, že to či ono nedokáže, vrhněte se do toho. Bude vás to bavit. Posuňte své hranice dál, je to zábava.

Jestli vám k tomu chybí notná dávka odvahy, pak by se vám mohla líbit Výhybka v hlavě. Je o tom, jak být pevnější v kramflecích. Ujasníte si, proč je tak důležité naučit se říkat  NE tam, kde většinou říkáte ANO a pak litujete, že jste souhlasili a naopak, začít říkat ANO tam, kde většina lidí říká NE i když je to pro jejich dobro.

Tak a teď ještě pár snímků ze Srí Lanky.

Pojďte se podívat na čajové plantáže a sluncem zalité pláže.

Po nahlédnutí do místní kuchyně zažijete šok, jaký jsem zažila já tenkrát. Ovšem jídlo bylo skvělé.

V čem jsem i tehdy změnila úhel pohledu? Řekla jsem si, že nebudu vše řešit = už nikdy si nebudu fotit a ani nahlížet do kuchyně venkovanů na Srí Lance. 🙂

Každý jsme jiný a kdo miluje přírodu a zvířata, dá mi za pravdu, že jezdit mezi slony nebo sledovat divoká zvířata kolem sebe je jeden z nejkrásnějších a nejhlubších zážitků, jaké můžeme mít. Fotky to pouze nastíní. Být tam je jiné kafíčko.

Věřím, že jsem vás trošku pobavila a někoho podpořila v jeho snech. To bych moc ráda. Chystáte se na Srí Lanku? Otevřel vám článek více oči?